Největší úspěch mají naše haluze
Máme ohromnou radost z další zlaté placky, kterou některý z našich produktů získal ze světových soutěží. Teď se nám zadařilo ne s omáčkou, ale s džemem z ovoce, které bychom ještě před pár lety nepoznali ani na stromě, ani v obchodě nebo na trhu. A jak se to všecko semlelo? Čtěte dál!
Na začátku byla neobyčejně bohatá úroda všeho možného i nemožného ovoce roku 2018. Vzpomínáte si na to, ne? Stromy plodily jako o život, větve se ohýbaly, někdy i praskaly a destilační kolony v palírnách vůbec nestíhaly. Díky tomu i mladá kdouloň na Honzově zahradě přinesla nějakejch 40 kilo kdoulí.
Co s tím teď? Honza stál před klasickou shakespearovsko-nerudovskou otázkou nad smyslem bytí a způsobu likvidace přebytků ze zahrádky. Jako první ho napadla opravdová likvidace – tedy zkapalnění – skrze zmíněnou destilační kolonu. „Jo, chtěl jsem to vypálit. Ale pak mě kluci překecali zkusit z toho udělat džem,“ přiznává Honza.
Místo pálenky jam session
Nakonec ale zvítězila touha posunout někam dál firmu a úrodu zužitkovat do džemu. „Džemy jsme každý rok zkoušeli a dost často se nám šarže nepovedla. Nebyl to nikdy náš hlavní obor. Pamatuju si na rybízový džem s chilli, který vypadal báječně, ale byl tak řídký, že chlebem s většími dírami po namazání prostě protekl. Až v roce 2017 jsme slavili úspěch s Meruňkovým džemem s chilli a levandulí a hlavně s Rajčatovým džemem s koriandrem – ten získal bronz na World Hot Sauce Awards 2017,“ vzpomíná Richard.
Takže ne, pálit se nic nebude, bude se džemovat. „My snad máme na ty haluze štěstí. Recept vznikl tak, že jsem si sedl ke stolu a napsal, kolik čeho do toho má přijít. Podotýkám, že jsem nikdy předtím kdouli s touto kombinací koření nevařil,“ říká Honza. A my ostatní mu to věříme, žejo. Pak recept poslal do provozovny a náš další Honza (Daněk) s Aničkou přetavili slova v činy. Teda přesněji řečeno v džemy.
„… a bylo to dobrý!“
Po ochutnávce výsledku jsme se shodli, že tohleto byl sakra dobrej nápad a že je to výborný. Ale něco jinýho je mít dobrej džemík a něco jinýho z něj udělat soutěžního kandidáta No. 1. Diskuze měla dlouhou dobu celkem jednoznačný průběh:
Richard Belžík (RB): „Pošleme do Ameriky tohle! Je to super!“
Honza Jašek (HJ): „No, já nevím. Co když to vyhraje? Kde budem příští rok shánět kdoule, když se neurodí?“
Honza Daněk (HD): „Jestli to vyhraje, tak si to příští rok budete dělat sami! Víte vůbec, jaká je s tím je*ačka je oloupat, nakrájet a odjádřit?!“
RB: „No jo, ale když ono je to vopravdu super. A vsadím boty, že tam nikdo jinej nic z kdoulí mít nebude.“
HJ: „Nepošleme tam radši pyré z Carolina reaper? Ať si ochutnávači užijou?“
Anička Schillerová: „Jo, pošleme tam radši pyréčko. Já to příště taky nedělám!“
RB: „Toho tam budou tři p*dele! Pošleme tam kdoule!“
Poslali jsme kdoule
Naše interní primárky nakonec vyhrály kdoule. O prsa korejské ženy, jak by řekl Míra Bosák. Nebo jinak a ve verších: Vyhrály kdoule o impotentovy koule. Skoro jsme letos neposlali nic. Proč tam něco posílat každý rok – tak si dáme jednou pauzu, ne? Ale pak nám to nedalo. A čekali jsme na výsledky.
No a zbytek už asi znáte z médií, žejo? Porotci v Louisianě se shodli na tom, že v kategorii Jam/Jelly a podkategorii Habanero je šampionem… tadáááá! Ano, naše kdoulovka! „Mám už po těch letech pocit, že největší úspěch tam mají naše 'haluze', tedy produkty, které vznikly tak nějak mimoděk, díky okamžité inspiraci a podobně,“ říká Honza Jašek.
Teď dáváme rozhovory do novin a čekáme, až nám z Ameriky dojdou placky, abychom je mohli lípnout na těch zbylejch pár skleniček jediné loňské šarže. Taky budeme shánět kdoule na letošní vaření. Jo, a kdybyste někdo věděli o brigádníkovi, který by je chtěl zpracovávat, dejte vědět. Ale bacha, je to je*ačka… :-D
