Proč papriky nakupujeme. A proč je nepěstujeme
Dneska se dotkneme naší filozofie. Často se nás ptáte, jestli si chillipapriky, ze kterých vaříme naše světově oceňované a mezi našimi zákazníky populární omáčky, taky sami pěstujeme. Odpověď je jednoduchá a krátká: Ne. Když budete číst dál, vysvětlíme vám proč.
Zaprvý: Přesto, že u nás první pokusy o chilliomáčky vznikly právě z důvodu spotřeby vlastních výpěstků, nikdy jsme v tom nebyli profíci. Rozumějte nikdy jsme si nepronajali pozemek, na kterým bychom postavili foliáky a rozjeli pěstění paprik ve velkým, s dotacema nebo úvěrem. Nechtěli jsme dělat do zemědělství, ale do gastra, což jsou obory navzájem si blízké, ale přece jen docela jiné. A že bychom naši původně živnost hned ze startu štěpili na dvě divize? Kdo by to za nás asi tak dělal, ne? Když jsme vařili omáčky, tunili recepty a lítali po fesťácích jen o víkendech, zatímco přes týden jsme se věnovali svým regulérním džobům. Jak známo, zemědělství se nedělá ve svátek, je potřeba být furt ve střehu a ready zasáhnout proti škůdcům, sklízet, zalejvat, okopávat atakdál.
Zadruhý: Chillisklizeň v našich zeměpisných šířkách se počítá na týdny. Od prvních jalapeños až po poslední Caroliny je to dejme tomu od půli července do půli září. Suma sumárum dva měsíce, pokud se bavíme o paprikách, co fakt pálí, protože maj dostatek slunka a tepla. No dobrá – a co když chcete vařit majdu a potřebujete čerstvou papriku třeba v březnu? A žádnou nedomrlou zelinku zpod lampy, ale hezky a na silným sluníčku uzrálou chilli megeru. No, co teď?
No jasně, prostě si objednáte papriky z míst, kde právě dozrály. Jako moc rádi si hrajem s lokálníma a sezónníma surovinama, jako jsou třeba meruňky a jahody do džemů, okurky do relishe nebo (letos nově) medvědí česnek do pesta. Ale chilli potřebujem z tý oblasti, kde mají fakt grády. Tím samozřejmě netvrdíme, že v Česku nejde vypěstovat paprika, která vám urve spodní čelist a vypálí pajšl jak hrnčířská pec kávovej pucláček. Nicméně dva měsíce v roce jsou nám málo. Naše majdy najdete nejen u nás v e-shopu, ale taky v různých obchodech (za všechny šestadvacet prodejen Sklizeno, …), v Makru, dodáváme gastrobalení pro různý hospody, vyrábíme limitovaný edice, jezdíme s tím po fesťácích... No děláme toho dost a v zimě v létě. Tak proto.
Zatřetí: Omáčky (a hlavně pyréčka) vaříme z čerstvých paprik, které si případně všelijak upravujeme (například udíme). Ale do řady omáček používáme chilli v sušené podobě. Jednak se to líp při výrobě dávkuje, ale hlavně – ne všude potřebujeme typickou chuť čerstvé papriky. Pak je ideální používat sušenou, protože vám to nerozhodí chuťovej profil majdy, pouze dodá tolik kýženou pálivost. No a že bysme si vypěstili lán Jolokií, pak je sušili, drtili a mleli? To bysme kromě zemědělců potřebovali ještě sušiče, drtiče a mleče.
Na závěr to teda radši ještě jednou zdůrazníme. Vážíme si práce pěstitelů chillipaprik, máme je rádi, rádi s nimi spolupracujeme a rádi od nich nakupujeme. Máme dvorního pěstitele, kterej pro nás každej rok vypěstuje přes sto kilo paprik na jižní Moravě a my z nich vaříme. Ale sami jsme to nikdy dělat nechtěli. Na začátku jsme si dali neskromnej cíl: vařit ty nejlepší chilliomáčky na světě. Naopak náš cíl nebyl mít “chilli supermarket”, kde najdete všechno od omáček po lízátka, ale nic z toho by vám nevystřelilo chuťový buňky do nebes. Nakolik se nám to daří nebo nedaří, necháváme na posouzení našich zákazníků a dalších lidí, kteří s našimi majdami přišli, přicházejí a ještě jistě přijdou do styku.
Taková je naše cesta, taková je naše filozofie. Howgh! Tak na zdraví a ať vám to pálí!
A tady se můžete mrknout na to, jak si vyrábíme naše uzený sušený koření. Každou jednotlivou papričku umyjeme (obr. 1), necháme okapat (obr. 2), rozkrojíme (obr. 3) a zkontrolujeme, jestli není plesnivá nebo nemá jinou vadu (obr. 4). Pak papričky vyskládáme na rošt a dáme vyudit (obr. 5). Vyuzené je usušíme (obr. 6 a 7), rozemeleme (obr. 8), nacpeme do mlýnku a umeleme (obr. 9 a 10). Máme tak stoprocentní jistotu, že to, co vám nabízíme, je v té nejvyšší kvalitě a čistotě.